Vytváření obrazu je ve své podstatě divadlo

Dnes na mě vykoukl rozhovor, který jsem dávala před dvěma lety do novin Dobrá zpráva.

Tady je i pro vás:

Vytváření obrazů je ve své podstatě divadlo, říká výtvarnice Jana Cardová

 

Je mladá, je ctižádostivá a každý svůj obraz si, jak sama říká „odžije“. Když město usíná, ona rozmíchá ve svém bytě barvy a ponoří se do vlastního světa. Když pak nad ránem flamendři vrávorají z nočních barů, usíná vyčerpaná i ona. Na plátně je zachycen další odraz jejího života. A většinou je to pohled velice intimní. 27 letá výtvarnice Jana Cardová.

Jak jste se dostala k umění?

Nepamatuji se, že bych někdy dělala něco jiného. Takže se to asi tak nějak přirozeně vyvinulo. Ve chvíli, kdy jsem do levé ruky vzala pastelku, prý moje maminka zaplakala, že hudební talent nebudu. Myslím, že jsem si prošla nějakým stádiem „budu herečka“, ale dlouho to netrvalo. Vždycky jsem tíhla k tomu, sestavit si svět kolem do nějakého dramatu a ten pak ukázat. Šla jsem přes pastelky, tužky, pero a temperu až k olejomalbě, kterou se zabývám teď. Jela jsem si trochu na vlastní pěst a zkoumala sama, co mi jaká technika může dát a která mi je bližší.

Zkusila jsem si dát dohromady výstavu. Byl to ten klasický model – sál, křupky, bublinky, pár slov a dvě skladby školní skupiny. Ale zkušenost dobrá. Byla to výstava ze samých obrazů rukou. Doopravdy jsem se výtvarnému umění začala věnovat s nástupem na střední uměleckou školu, kde mě začali víc směřovat, ukázali chyby v technice a podobně a začalo to být vážnější. Přednášky z dějin
umění bych hltala pořád.

Věnujete se tedy jen malbě?

Učili mě základům propagačního výtvarnictví. Zůstala jsem hlavně u olejomalby a designu šperku. Jsem ale schopna udělat i reklamní grafiku.

 logo gooffroad písmo

Aktuálně na něčem pracujete?

Vedle menších obrazů mám rozdělaný velký cyklus na téma Černé a Bílé labutě v Labutím jezeře, kde bych chtěla promítnout hlavně vnitřní ženskou psychologii. Zároveň to ale bude i studie pohybu. Baletka Drahomíra Lojdová dala dohromady taneční pohyb, který se potáhne všemi sedmi obrazy, aby měl i po technické stránce smysl. Doufám, že se mi tam podaří dostat všechny vrstvy toho tématu. Líbilo by se mi, kdyby pak ten cyklus mohl viset někde v divadle.

Kde jsme mohli spatřit Vaše práce?

V roce 2003 na té první výstavě, která se konala v prostorách Kláštera Plasy, a v roce 2006 tamtéž. Dále bych vyzdvihla sympatický projekt Kultura bez hranic „Fórum mladého umění z Bavorska a Čech“, kde jsem v německém Schönsee vystavovala s dalšími českými i německými kolegy.

Na rok 2015 chystám velkou samostatnou výstavu, která by měla být takovou exkurzí do mysli umělce. Ráda pracuji komplexně, takže obrazy a práce budou zasazeny do prostředí, někde doprovázeny hudbou, skicami i literárním textem. Uvažuji i nad tím, že by se v době konání výstavy pořádaly na místě i výtvarné kurzy. Chtěla bych, aby lidé vstoupili do opravdu jiného světa, který je bude zajímat. Nemám ráda studené sály, kde se jen projdete kolem místnosti a podíváte se na obrazy – „Hm, hm… líbí/nelíbí. Ok.“

To zní jako velký projekt.

Jsem trochu megalomanka. 🙂 Spolupracuji i s mladou uměleckou generací z Plzně, festivalem Cigistock, sdružením K světu a dalšími.

Co Vás inspiruje k tvorbě obrazů? Kde hledáte témata?

Obecně se mi líbí obrazy Fridy Khalo. Její přístup, taková vlastní psychoanalýza a zobrazení ženské duše. Mám ráda silné osobnosti.Ač maluji mnohem více realisticky, mám k Fridě duševně blízko. Chápu ji.

Zobrazuji velice intimní záležitosti. Vytváření obrazu je ve své podstatě divadlo. Vezmeš nějaké své reálné pocity, zpracuješ je, dovedeš do extrému a pak použiješ na obraz. Nejlépe se mi tvoří za poslechu hudby. Námět přijde při nějaké skladbě. Večer, když něco poslouchám před usnutím, při cestě autobusem… Stokrát oposlouchaná píseň se v nějaké části spojí s aktuální náladou a „Bum!“, je tam obraz. Námět, kompozice i barvy. Všechno stvořím v hlavě. Pak většinou pouštím píseň dokola a dokola a črtám a píšu poznámky, dokud z té myšlenky nevyždímám maximum. Potom spokojeně zavřu blok a vím, že mám půl práce hotovo.

Tom

Když mě náhodou někdo při malování vidí (a já o tom nevím), může vejít ve chvíli, kdy na plátně není nic, v pokoji je ticho a já sedím v rohu se skloněnou hlavou, se sluchátky v uších a vlastně nic nedělám. Ale to se jenom zdá, protože za zavřenýma očima se za hlasité hudby míchají barvy, sestavuje kompozice, hýbají se figury a krystalizuje nápad. Někdy se usmívám, někdy soustředím a někdy máchnu štětcem jen tak do vzduchu směrem k plátnu. Pak se usměju a konečně namočím štětec do barvy.

Proč malujete? Má Vaše práce nějaký hlubší smysl, nebo jde o to dostat nálady ven z těla?

Kultura se tvoří pro lidi (včetně mě). Snažím se, aby mé obrazy přinášely nějaké uspokojení, poučení, aby si člověk řekl: „Hele. Tohle já znám. Taky se tak někdy cítím. Nejsem sám.“ Smyslem umění je povznášet lidi, ukazovat nové cesty, překračovat hranice a rozbíjet konvence, v neposlední řadě přinést i odpočinek a relaxaci. Divili byste se, kolik překvapení mi může přinést vlastní obraz. Člověk si vážně někdy romanticky přijde jen jako nástroj.

Co radíte lidem, kteří by chtěli začít malovat nebo kreslit? Může se do toho pustit i amatér?

Určitě! Spousta lidí se jen bojí, mají zafixováno, že malovat neumějí, nemají talent a podobně. Ale z vlastní lektorské zkušenosti říkám, že 90% z nás je schopno neuvěřitelných věcí. Jen vědět, jak na to.

P1010690 P1230292

Učíte?

Ano. Pořádám výtvarné kurzy – olejomalba pro začátečníky i pokročilé, perspektiva, kresba figury i architektury. Jakmile žáci zvládnou techniku, ráda je individuálně provedu i tvůrčím procesem – jak si vybrat téma, zjistit, jestli více tíhnou k realismu, nebo abstrakcím, jak využít jejich osobní styl… Nejlepší pochvalou, je slyšet větu: „Teda, to jsem si nemyslel, že někdy zvládnu.“ To vím, že má práce má smysl, a naplňuje mě to. Dávám i soukromé individuální konzultace. Učím tak i samu sebe, protože se vždy setkám s něčím novým. Můj rozhled obohacují právě přístupy jiných lidí k tvorbě. Výtvarný kurz je rozhodně oboustranný dialog mezi námi.

A jak to je dnes? Co se splnilo, změnilo a co je pořád v plánu?

Opustila jsem stálou práci a stala se plážovou podnikatelkou. (Co to znamená? Volnost, pracovní čas podle svého a možnost věnovat se práci, kterou miluji. Žít svůj sen. Podívejte se na záznam webináře, kde se o tom s dalšími podnikateli bavíme. 😉 ) Dala jsem se nejen na on-line podnikání.

Ilustrovala jsem knihu “Šedivé povídky”, založila vlastní ateliér. Navázala jsem spolupráci se sdružením Oupn Ér a Evropským hlavním městem kultury 2015 a stala se rezidentem v kreativní zóně DEPO2015.

Cyklus obrazů Černé a Bílé labutě ještě nemám, ale určitě na něj dojde. Už brzy bude ten správný okamžik. Megalomanská výstava také bude a dám do toho všechno, čeho jsem schopná. 🙂

Mějte se nádherně a plňte si své sny. Třeba sen stát se umělcem. 🙂

Vaše Janča

IMG_2200 malá

 

Jana Cardová

Jsem malířka a lektorka, která miluje olejomalbu a relaxační kresbu. Zkoumám svět skrze své obrazy a i vás naučím malovat a kreslit v projektu "Od tvořílka k umělci"

Napsala jsem pro vás eBook zdarma "Jak snadno přetvořit stres v krásnou kresbu" a "Relaxuj kresbou."

Zamilovala jsem si on-line kurzy, a tak se mnou můžete tvořit i na dálku. Pomůžu vám vypěstovat v sobě tvůrce.

Vydejte se se mnou na cestu, kde budete překvapovat sami sebe!

Napsat mi můžete na jana@janacardova.cz nebo mrkněte na facebook.

Komentáře