Proč není “amatér” sprosté slovo

Nikdy jste nemalovali nebo své pokusy tajně šmudláte na psacím stole. Není absolutně možné, aby vaše čmárání viděl někdo jiný. Taky živě vidíte tu scénu? Jak kamarádka neví co říct, aby vás neurazila? Slyšíte tu větu? “A tak… je to hezký. Je fajn, že se dokážeš takhle zabavit…” Ježišmarja, vždyť vy jste totální amatér! Z toho malování nikdy nic nebude.

Ale kdo to je vlastně amatér?

Jistě, když vám nešikovný instalatér špatně připojí vodu a vytopíte si kvůli tomu byt, asi mu budete spílat do amatérů i horších názvů. Jenže…

Když zbavíme toto slovo emocí, je amatér člověk, který ke své činnosti nemá formální vzdělání nebo se tou činností neživí. Dívali jste se někdy na Velkou pardubickou? Tam se běžně rozlišují závodníci na amatéry a profíky. Přitom ale jedou stejný dostih. I cesta k umění je jedna a pohybujeme se na ní všichni společně>>

Nadechněte se pěkně zhluboka a pro jednou si představte, že nemáte strach.

Že všichni kritizéři ze světa zmizeli a kolem vás je jen příjemná atmosféra tvoření. Můžete dělat, co chcete, a nikdo tu není, aby vás hodnotil. V krajině za vašima očima se vynořuje představa. Pomalu vystupuje z barevných mlh. Krajina? Tajemná postava nebo něžná vzpomínka? Kéž byste to teď mohli třeba vyfotit! Zachytit ten výjev jednou pro vždy a nenechat ho jen ve snách, že?

Já to znám. Ten okamžik, kdy se rozpustíte do své fantazie a život je nekonečný.

Tohle krásné rozpoložení nemusí zmizet.
Prožívejte ho zas a znova, zatímco budete pomáhat své představě na svět!

Cesta k malování vede přes poznání reality, přes poznání, co umí barva. Pak přijde moment, kdy zjistíte, že svět je barev plný a že jsou i na místech, kde byste je nečekali. Najdete zelenou v blonďatých vlasech a fialovou na bílých lístcích kopretiny. A pak, jednou, vytvoříte obraz.

Aby se tohle stalo, chce to jen jediné: vzít štětec do ruky a jít to zkusit >>

Jaké by to bylo, kdybyste měli své obrazy v galerii? Kdyby byly tak krásné, že by je chodili lidé obdivovat?

Smějete se? Ha, tak teď se raději posaďte!

KULTURA JE I NAŠE HŘIŠTĚ

Možná si i vy myslíte, že nejste ti praví. Že kultura a tvorba je záležitost vám na hony vzdálených nadaných jedinců. Ano, umění nemůže dělat každý. Ale kdo říká, že malby a kresby nadšenců nemohou být vášnivé a kvalitní?

Loni poprvé nás potkala velká věc. Moji šikovní, odhodlaní malíři se sjeli z různých koutů republiky, aby ukázali, jak to doopravdy s tou amatérskou tvorbou je. Vznikla reálná výstava v kreativní zóně DEPO2015.

S některými z nich malujeme živě, někteří jsou účastníci kurzu Olejomalba on-line.

On-line studenti překvapili i mě. Když jsem kurz tvořila, věděla jsem, že to bude super. Ale že to bude až tak super, že mnohdy první malby skončí na výstavě, to jsem teda netušila!

Když jsem v polovině kurzu viděla, jaká úžasná parta se mi sešla a jak neuvěřitelně jim to šlo, řekla jsem si, že tohle musí vidět lidí víc. (Mimochodem výstavu “Kultura je i naše hřiště” můžete vidět i letos. Je až do 8. října opět v DEPO2015 v Plzni. Jestli jste poblíž, určitě si ji nenechte uniknout.)

Jak funguje takové malování na dálku?

Mrkněte, jak vznikal první olejový obraz Janina Burešové:
↓

Tohle byl Janči první olejový obraz. A jak vypadal ten druhý?

Co na to říct? 🙂 Snad jen:

Vezměte si do ruky štětec a začněte se mnou
v právě startujícím on-line kurzu.

↓

Barevný den vám přeje Janča C.