Příběhy obrazů: Obraz, do kterého dáte prvně svojí duši

Byla to kamarádka, kdo řekl “to bych někdy chtěla vidět, jak to děláš” a zasela nápad na vytvoření seriálu Příběhy obrazů. Představím vám tu postupně obrazy, o kterých si myslím, že by nás mohly inspirovat a ledacos naučit. Nebude to žádná suchá historie, nečeká nás Michelangelo ani Da Vinci. Svoje příběhy nám poví obrazy, které znám, které jsem tvořila já nebo vy.

Jak se to stane, že člověk přijde na pointu svého obrazu? Jak takový obraz vzniká a co znamená pro malíře? Jaké chybky se do něj vloudily a čím je malba nezapomenutelná? Pojďme to zjistit:

Psyché – obraz, do kterého dáte prvně svojí duši

Dnes bych vám chtěla představit svůj obraz. Jeden z těch, kterými jsem začínala. Je to už dlouho, co vznikl. Ráda ho ukazuji jako příklad první tvorby. Té chvíle, kdy si řeknete, že teď už to bude Ten Obraz, že teď už jste malíři, a pustíte se do malování vlastní myšlenky. Bude to obraz plný technických kopanců, ale i prvních opravdových citů.

Když nepočítám abstraktní malbu, kde jsem vlastně jen zkoušela, co olejové barvy umí, je tohle můj první olejový obraz. Ráda bych vám ho přiblížila a pověděla vám, proč Psyché nikdy nikomu nedám, přestože je na ní ledacos špatně. A povíme si i CO je na ní špatně.

Když zkoušíte poprvé malovat obraz bez předlohy, asi začnete zobrazováním nejsilnějšího pocitu, který v tu chvíli máte. A protože Eros je hybatelem všeho, téma šestnáctileté dívky byla přirozeně láska:

Psyché je autoportrét a je namalovaná podle řecké báje “Eros a Psyché”. Na obraze ji nacházíme ve chvíli, kdy zpytuje své svědomí, protože nechala, kvůli své hlouposti, boha lásky Eróta uletět.

Vždy když ji vidím, mám chuť ji něžně pohladit. Vím, že jí právě zní v uších básničky, které jí šeptal. Její první láska. Hrdina. Milovala ho! Říkal: “Pojď. Pojď se mnou do dospělého života, do skutečného vztahu. Budu tě na rukou nosit”. A vlastně i nosil. Na hřišti pod intrem, kde ji držel v náruči a dostala od něj pusu. Byl možná až moc krásný a až moc dokonalý, aby se nebála to zkusit. Zůstala tedy ze strachu, že pro něj nebude dost dobrá, mladou ustrašenou jezinkou a tohoto upřímně zamilovaného, úžasného muže nechala odejít.

Malířské chyby, nechyby – miluju jí za to, že tuhle vzpomínku nechává živou. Bolest se časem proměnila v tu nejkrásnější romantiku a ta zůstala.

Díky M.

Malý rozbor:

Pamatuju si, že když jsem malbu ukazovala ve škole, řekl mi tehdy profesor, že je fajn, ale že skutečné olejomalbě se technicky blíží tak ta růže v rohu a možná korálky ve vlasech. 🙂 Chce to čas, než si zvyknete na to, co všechno olej umí, a přestanete s ním pracovat jako s temperami.

Milujte své nedokonalé obrazy, bývají důležitými milníky nejen ve vašem malování, ale i na vaší cestě životem.

Janina