A.... někdo otevřel moji vizitku. :-)

Jsem Jana Cardová, malířka a lektorka,
těší mě!

Jak se tedy netrápit u míchání tělové barvy a neskončit s "prasátkově růžovým" portrétem?

Především si řekněme, že "tělový odstín" není jen jeden. Lidská kůže má spousty odstínů, dámy si vzpomenou, jakých všech barev mají make-upy, pudry korektory a tvářenky. V pleti najdeme barvy červené, žluté, hnědé, modré i zelené. Připravila jsem vám malý tahák.

S pletí si poradíte tak, že namícháte základní tělový odstín, kterého připravíte hodně, a z něj pak vždy trochu odeberete a namícháte různé tóny (=světlosti). Do jedné kopičky přidáte víc bílé, druhou uděláte žlutější, další hnědší atd. Namíchejte si alespoň 5 odstínů a ty pak používejte. A tady je ten tahák:

TAHÁK PRO MÍCHÁNÍ TĚLOVÝCH ODSTÍNŮ

Pokud nekupujete barvy jednotlivě dle potřeby, ale máte sady barev, určitě teď nemusíte vstát a zběsile honit po obchodech kraplak nebo pruskou modř. Uvádím odstíny, ze kterých se mi tělové barvy míchají nejlépe, ale obecně budou stačit barvy podobné.

V základních sadách jsou většinou:

→ jedna žlutá (ta je odpovídající)
→ dvě červené (vezměte tu růžovější)
světle hnědá je okr
tmavě hnědá odpovídá sienně pálené
modré jsou také dvě (použijte opět tu tmavší)

Prosím, vyhněte se tělovým barvám v tubách. Nedopadá to dobře, zvlášť pokud jste zatím neostřílený malíř. "Tělové barvy" v tubách jsou barevný základ, který si ale stejně musíte dál domíchat, s čímž budete mít stejně tolik práce, jako když si jí namícháte od začátku sami. V praxi to pak dopadá tak, že lidé vezmou tuto namíchanou "tělovou barvu", maximálně jí bělobou zesvětlí a (nedejbože) černou ztmaví.

Vy budete mít naopak skvělé výsledky, když budete ztmavovat místo černou tmavě hnědou nebo tmavě modrou. Bude to mnohem přirozenější, koukněte:

Zdá se vám to složité? Ale ne...

párkrát si to vyzkoušíte a bude to dobré. Vaše malby pak dostanou úplně jiný, profesionálnější švih. Stačí se držet poučky, že pokožka je spíše okrová, ne růžová. Máme sklony míchat růžovou, ale růžová jsou miminka nebo ženy s hodně alabastrovou pletí. To ostatně znáte ze slavných renesančních nebo barokních obrazů.

Ve středověku totiž bylo opálení znakem pracující ženy, urozené dámy se snažily sluníčku vyhýbat a i malíři je zpodobňovali téměř bílé - nevinné, dětské. Vlastně... i vy toto můžete na obraze využít - když budete malovat divoženku, asi bude snědší, když budete malovat něžnou vílu, bude růžovější a bledší.

Až tahák vyzkoušíte, dejme mi vědět, jak to šlo, na: jana@janacardova.cz, a mějte se hezky!