Mám chuť kreslit, ale nevím co

“Mám chuť kreslit, ale nevím co.” “Nevím, kde mám hledat inspiraci.” To jsou časté povzdechy, které od vás čtu.
Odpověď je ale nádherně jednoduchá. 🙂

Zažila jsem úžasný víkend! Těžko si představit, že to byly pouhé dva dny. Slunce, Beskydy, společnost skvělých přátel v čele se Stáňou Mrázkovou a Jirkou Stiborem, emoce, hluboký očistný nádech. A právě Jirka nás vytáhl na výlet, který mě tak nečekaně donutil překonat samu sebe. Jako odměna přišla inspirace pro tento článek.

Na každém kroku

“Je to sice dál, ale zato horší cesta.” Znáte to, od Sněženek a machrů je to klasika všech zkratek. Byl to pořádný výšlap, co se zprvu tvářilo jako vycházka po obědě, a protože aktuálně nejsem úplně ve formě, plivala jsem cestou docela krev. Na Pustevny jsme to místo pozvolnější trasy vzali lesní cestou přímo nahoru. Přiznám se bez mučení, že byly chvíle, kdy jsem Jirku z duše nenáviděla a chtěla jsem ho uškrtit!! Byly to ale jenom okamžiky. 🙂 🙂

S (velmi! :-)) intenzivní výměnou kyslíku v plicích se hlava se pročistila a oči se dívaly mnohem jasněji. Potkala jsem na pěšině spoustu nádherných věcí – propletené kořeny, kytičky, malou kamennou mohylku, brouka, co měl krovky snad z opravdového smaragdu. Les voněl, šustil, zvonil, vítr šeptal a občas mě něžně popošoupl vpřed. Čím výš jsme byli, tím úžasnější se otevíraly výhledy.

Vím, že kdybych za Stáňou a Jirkou nevylezla ten kopec, nikdy bych takové detaily nevnímala. Ono… když člověk leze po čtyřech, má je často víc na dosah. 😀

Sedíte u papíru a nevíte, co nakreslit?

Máte pocit, že relaxační kresba je příliš geometrická na to, aby představovala něco přírodního? Natrénujte si pár vzorů>> a vyrazte ven.
Pořádně se nadechněte, postavte se rovně a otevřete oči.

Takže co vidíte?

Janča