Holky a magneťáky

Holky a magneťáky

Dnes tu máme něco (nejen) pro muže. Výstavu fotografií, která mi vzala dech!

V Galerii pěti metrů v plzeňském klubu Kapsa.

Jmenuje se „ŽENY Z PÁSKU“ s podtitulem „výstava s lidsko-technickou tématikou“ a jejím autorem je Michal Diestler,  elektromechanik a „focením klasickou cestou posedlej amatér“, jak mi identifikoval sám sebe. Při pohledu na fotografie se mi vybavuje, jak to znělo, když jsme doma pouštěli desku. To zvláštní zapraskání, když se přiložila jehla… rozhodně to celé mělo obrovské kouzlo. A toto kouzlo mi teď ožilo skrze Michalovy fotografie.

Zvuk zachycený na obraze – FASCINUJÍCÍ!

Michale, proč ženy z pásku?

„Chtěl jsem zobrazit náladu při poslechu starýho přístroje, zkombinovat ženskou krásu s krásou staré techniky. Není to věc, která by s nástupem mp3 vymřela, všechny přístroje na fotkách jsou funkční a při focení opravdu hrály, nejstaršímu je už pětašedesát. Jsem třeba rád, že se dnes vrací desky. Spousta lidí si znova kupuje gramofony, protože ten pocit z toho zvuku je prostě jinej, čistej. Je to kvalitnější poslech.

Baví mě sbírat ty přístroje, opravovat a vracet je zpátky do života. Kousky na fotkách jsou z mé sbírky. Nejstarší je „Tesla sonet duo“ z roku 1960, což je v podstatě legendární kus, co se dovážel i na Západ. Kdo ho měl u nás, byl king. Sbírám přístroje, ke kterým mám vztah nebo pro mě byly technicky zajímavý. Když potřebuju relax, sednu si, pustim hudbu a prostě se dívam na ty kotouče, jak se točí – bájo!“

Co při focení hrálo?

„Nějakej Jimy Hendrix, Johny Winter, osmdesátky. Fotilo se v ateliéru u Josefa Kůdy.“

Jojo, tam jsme spolu jednou byli. Je to úžasný prostor. Byla to moje osobní říše divů, když jsme vešli. Člověk jde a jen tak „zakopne“ o nějakej skvost – obří litý zvětšovák na fotky v kuchyni, desku The Velvet Undergroud se slavným banánovým přebalem od Warhola a všechno to tam existuje tak nějak přirozeně, trochu zaprášeně… patří to tam, ty věci se používají, není to vystavené na odiv. Na poličce vedle historického měchového foťáku bylo otisknuté kolečko od sklenice s vínem. To pro mě bylo velké kouzlo. Nevěděla jsem, na co dřív dělat „WAU“.

Ty fotíš klasicky, takže používáš co? Zrcadlovku, digitální zrcadlovku, záblesková světla..? Používáš Photoshop? Dokážu si představit, že žena, která se před objektivem svlékne, chce vypadat co nejlépe a nějaké malé retuši se nebude bránit. 

„Ne. Photoshop ne! Chci vyfotit tu holku takovou, jaká je. Nějakej dolíček sem nebo tam, to je přece jedno. Vy ženský to furt nechcete slyšet, ale ta krása je fakt jinde. Zakládam si na tom, že holky, co fotim, nejsou modelky, jsou to kamarádky nebo zajímavý slečny, co jsem oslovil, dali jsme se do řeči a prostě to klaplo. Nemam rád faleš, chci čisto – jen světlo a stín, nic víc.

Co se přístrojů týče, snažim se používat minimum věcí. Jednoduchý černý pozadí, jedno zábleskový světlo. Fotim digitální zrcadlovkou.“

Ty ale nejsi profesionál. Nebo podle mě jsi, ale vystudované to nemáš.

„Nemám. Fotim od roku 1999. Kdysi jsem doma objevil východoněmeckou zrcadlovku, co měli naši, „Beirette“. Potom jsem chodil na fotokroužek do Stanice mladých techniků, kterej vedl pan Bervida. Ten položil základy na praktice MTL 5 a byl jsem lapenej. Pořád jsem ale amatér.“

To jsi dost dobrý amatér. :-D

„Dík. :-D „

Vy se můžete podívat na další Holky z pásku tady na rajčeti

a přečíst si článek Ženy a technika v Plzeňském deníku.

Klasickému zvuku a holkám zdar! Vaše Janča